S karavanem na Šumavě

Na Šumavu jsme s tátou vyrazili hned po listopadovém převratu. Putovali jsme na kolách přes čerstvě otevřené vojenské újezdy, kolem rozstřílených kostelů, spali na borůvčí a vařili si na doma vyrobeném plechovém vařiči na lihové kostky. O pár let později jsem celé pohoří přešel pěšky. To bylo v divokých časech, kdy se přes česko-německou hranici snažily dostat tlupy uprchlíků z Balkánu. V noci jsem vždy trochu čekal, až mi do stanu nakráčí nějaký převaděč, nebo mě vyhmátne pohraniční stráž. Prostě mám na Šumavu jen samé pěkné vzpomínky, je to to nejhezčí české pohoří.

Letos jsme na Šumavě strávili týden s rodinou. Deštivý a chladný týden, ale v karavanu to vůbec nevadilo. To je obrovská výhoda karavanu, jste v přírodě a přitom v naprostém pohodlí.

Jako základnu jsme zvolili kemp Horní Vltavice, menší velmi příjemný kemp, i během letošní bláznivé sezóny poloprázdný. Bydleli jsme na samém břehu Teplé Vltavy a měli naprostý klid.

Ještě v den příjezdu jsme stihli krátký výlet na Chalupskou slať.

Ovšem výlet na Soumarské rašeliniště byl mnohem zajímavější. Ani ne tak samotné rašeliniště, ale okolní bažiny.

Výlet na Boubínský prales nás trochu zklamal. Chuť jsme si spravili alespoň výstupem na vrchol Boubín.

K povinnostem snad všech návštěvníků Šumavy patří výlet na Černé a Čertovo jezero.

Jedna z nejhezčích šumavských horských túr vede od Plešného jezera na vrchol Plechý (1378 m.).  Výstup na nejvyšší horu Šumavy jsme nemohli vynechat.

A poslední den jsme lehce odpočívali na Naučné stezce Cestou zlatokopů v Kašperských Horách.

Šumava se v posledních dvaceti letech hodně změnila. Kde bývala romantická divočina, jsou dnes jemným štěrkem vysypané chodníky. A o kousek dál jezdí dětské turistické vláčky. Stále jsou tam krásná místa, jen je potřeba trochu se vzdálit od největších turistických cílů.