O marném shánění trailových běžeckých bot. A jarní (nejen) karavanové výlety. Newsletter Venkohled.

Vítejte u dalšího dílu newsletteru blogu Venkohled. Posíláme ho zhruba jednou za dva měsíce a vedle výběru těch nejlepších novinek z blogu nabízí i letmý pohled do zákulisí.  Odběratelé si tak mohou přečíst co se nám daří a nedaří, nad čím přemýšlíme a co plánujeme. Přeji vám zábavné čtení.

A pokud nejste přihlášeni k odběru, můžete tak učinit ve spodní části pravého sloupce. Těšíme se na vás.

O marném shánění trailových běžeckých bot

Vyrostl jsem na poctivých pohorkách. Za krále Klacka u nás stejně jiné pořádné boty na turistiku nebyly. Dlouho jsem si neuměl ani představit, že bych vyrazil byť jen na krátkou procházku do hor bez dvaceti uncí pořádné vysoké boty na každé noze. 

Tak jsem nakonec došel až k Hanwag Alaska GTX – certifikováno horskou službou, dobře mířený kopanec odhodí medvěda na 20 metrů. Ty boty jsou skvělé, po namazání včelím voskem v nich můžu stát uprostřed horského potoka a mám nohy v suchu. Jenže jsou tak těžké, že je musím vozit na kárce za sebou. Takže v nich nakonec vyrážím jen do hlubokého sněhu. Se saněmi.

Na obyčejnou turistiku jsem před lety pořídil Lafumy – certifikováno hornickým svazem, dobře mířený kopanec otevře novou štolu. Jsou to boty celokožené, ale nízké. A zjistil jsem, že mi opora kotníků vůbec nechybí. Byly to dobré boty, ale i přes stovky a stovky nachozených kilometrů zůstaly tvrdé a nepoddajné jako první den. A největším potěšením z celodenní túry vždy bylo večer v kempu boty sundat a obout si něco pohodlného. 

Když se mi Lafumy začaly rozpadat, sháněl jsem nové boty na středoevropskou turistiku. V tematických podcastech i videích na YouTube stále častěji zaznívá, že zkušení dálkoví turisté (thru-hikers) chodí v terénních běžeckých (trail running) botách. Takže jsem se rozhodl zkusit tentokrát pohodlné, lehké, prodyšné a odpružené běžecké boty do kamenitého terénu.

V USA jsou nejpopulárnější  Altra Lone Peak – certifikováno thru-hikery na PCT, noha jako v peřince. Běžecké boty sice nevydrží zdaleka tolik jako klasické turistické, ale Altry se prodávají za něco málo přes sto amerických babek, takže se dají co pár týdnů na hřebenovce vyměnit. Jenže tahle sranda u nás třeba v Hudy.cz stojí neskutečné 4 tis. Kč a to je dvakrát tolik, než jsem ochoten za běžecké boty dát.

Začal jsem shánět levnější alternativu. A objevil Evadict MT2 – certifikováno švorc thru-hikery na PCT, noha jako v peřince a ještě zbydou dolary na pivo. Decathlon je prodává za 2 tis. Kč a na běžecké boty vypadají dobře (nepřipomínají cirkusový stan). Jenže ani jeden Decathlon v celé republice už je nemá ve velikosti 47. Šlaka! 

To už jsem byl docela zoufalý. Bez pořádného vyzkoušení boty nekoupím, sedí mi tak jedny z deseti. Ve Sportisimu jsem prubnul Asics Gel-Venture, ale dřely mě u kotníků. Jiné boty na trail running do těžšího terénu ve velikosti 47 jsem prostě nesehnal. 

Nakonec jsem tedy vybíral z lehčích turistických a z nouze skončil u  Columbia Crestwood Waterproof. Po prvních desítkách kilometrů jsem mírným optimistou, i když do lehkosti a prodyšnosti běžeckých bot mají daleko. Až v nich budu mít nachozeno alespoň 1OO km, připravím recenzi na Venkohled.

Jarní výlety

Pěší okruh z Pekla Čertovým dolem (Vamberk)

Nevím, proč se mírnému údolí říčky Zdobnice kousek nad Vamberkem říká Čertův důl, čertovského v něm vůbec nic není. Ale nějaký základ v místní mytologii mít asi bude, protože výchozí místo se dokonce jmenuje Peklo. 

→ Pěší okruh z Pekla Čertovým dolem (Vamberk)

S karavanem v Táboře

V Táboře jsme se s karavanem stavili na dvě noci a ubytovali se v kempu Knížecí rybník. A přitom si prošli atraktivní stezku podél Lužnice. 

→ S karavanem v Táboře

→ Pěšky podél Lužnice do Tábora

Pěší okruh Přírodním parkem Orlice (Brandýs nad Orlicí)

Jakkoli je Orlice malebná řeka, už jsme ji sjížděli na raftu i na kanoích, tak pěší okruh Přírodním parkem Orlice z Brandýse nad Orlicí nás spíš zklamal.

→ Pěší okruh Přírodním parkem Orlice 

S karavanem u hradu Pernštejn

Poslední prosluněný květnový víkend jsme strávili v Zubří zemi, na hranici mezi Vysočinou a jihozápadní Moravou. A samozřejmě jsme nevynechali impozantní hrad Pernštejn.

→ S karavanem u hradu Pernštejn

→ Pěšky po vyhlídkách kolem hradu Pernštejn