Pěšky podél Lužnice do Tábora

Město Tábor založili roku 1420 husité a zpočátku se v něm snažili žít podle ideálů křesťanského komunismu. Dopadlo to stejně jako všude jinde s komunismem, přesto to do dneška chce někdo zkoušet znovu.

My jsme se do Tábora vydali pěšky z blízkých Malšic, většinou podél mírného toku Lužnice. Auto jsme nechali v Táboře kousek pod nádražím (kolem nádraží jsou parkování placená, ale pod Budějovickou ulicí už je to zdarma a na nádraží je to sotva pár minut) a do Malšic jsme popojeli vlakem (courák do Bechyně).

Z Malšic vede k Lužnici úzká asfaltka. Sotva jsme se vymotali ze samotného městyse, auto už jsme nepotkali žádné. 

Na vysokém ostrohu nad meandrem Lužnice stojí zbytky hradu Příběnice. Hrad byl zbořen už v 15. století a z původně rozsáhlého komplexu se dochovalo jen několik nízkých zdí a základ hradní věže. Je tam moc hezky a mezi stromy se otevírá výhled na řeku.

Hned pod hradem je atraktivní visutá turistická lávka a když začne být pohodlná cesta podél řeky trochu jednotvárná, přijde oživení v podobě třicetimetrového skalního tunelu.

Během druhého květnového prodlouženého víkendu bylo na červené turistické značce podél Lužnice dost živo. A jak jsme se blížili k Táboru, výletníků ještě přibývalo. V Táboře jsme si prohlédli gotické historické centrum, stavili se na vyhlášené zmrzlině v Moccacafé a podél vodní nádrže Jordán se vrátili k autu. Jordán je nejstarší vodní nádrží v Česku, byla vybudována v roce 1492, právě když se Kryštof Kolumbus vylodil na ostrově San Salvador a zahájil tak kolonizaci Nového světa.