S mapou a kompasem Žďárskými vrchy
Nedávno jsem na YouTube sledoval videa ze zajímavého ultramaratonu Barkley. Pět dvacetimílových okruhů Barkley se běhá jen podle mapy a buzoly. Překvapily mě videa, na kterých se někteří běžci přiznávali, že už po dvou mílích v lesích Frozen Head State Parku byli beznadějně ztraceni a museli závod vzdát.
Zavzpomínal jsem na svá (pionýrská i) skautská léta a rozhodl se to zkusit. Myslím orientaci podle mapy a kompasu, běhání ultramaratonů nechám až na krizi středního věku.
Vytiskl jsem mapu a fixou načrtl zhruba patnáctikilometrový okruh v lesích Žďárských vrchů. Striktně jsem se vyhnul všem turistickým trasám a stanovil si tři zásadní kontrolní body – skalní útvary Malé Perničky, Zkamenělý zámek a Velké Perničky.
Starý kompas za ta léta nečinnosti zatuhl, musel jsem s ním chvíli bušit o stůl, ale pak se naštěstí rozhýbal. Kéž by to tak fungovalo i s námi.
Žďárské vrchy samozřejmě nejsou Frozen Head State Park v Tennessee. Ale názvy obcí jako Pustá Rybná nebo Pustá Kamenice o charakteru místa něco prozrazují. Po lesích se tu dá bloudit hodiny a nepotkat ani živáčka.
Auto jsem nechal v Březinách a pak už mě čekalo zhruba 4,5 hodiny příjemného toulání zasněženou Vysočinou. A šlo to celkem dobře. Jen lesní pěšiny nebyly pod sněhem vidět, takže leckdy jsem chodil spíš po králičích stopách.
I když jsem několikrát zvolil špatný směr a muset se třeba pár set metrů vracet, nikdy jsem opravdu nezabloudil. Ani ten kompas jsem nakonec nepotřeboval.
Pro srovnání přikládám ještě záznam skutečné trasy z Endomonda. Až na několik drobných odchylek se nachlup shoduje s plánem. A to jsem zhruba třetinu trasy šel mimo jakékoli cesty nebo lesní pěšiny. V noci by to asi bylo o dost těžší, i když dnešní LED čelovky dávají hodně dobré světlo.