Řecko – Meteora, Olymp a Olympská riviéra

V létě 2007 jsme s batohem na zádech procestovali část pevninského Řecka – kláštery v Meteoře, pohoří Olymp a Olympskou riviéru. Následující archivní článek je krátkou vzpomínkou na zážitky naplněný týden v kolébce evropské civilizace.

Řecko

Řecko je země nádherných hor, bohaté historie, příjemných pláží a přátelských lidí. Řekové vysedávají na zahrádkách taveren a po ulicích voní gyros. Doprava je velmi uvolněná, na semafory se moc nehledí, ale zdá se, že všichni v pořádku dojedou. Při odpolední siestě se život zastaví, po středoevropském spěchu a stresu ani památky. Dovolenou v Řecku, s batohem na zádech, jsme vymysleli s Lenkou a Petrem u lahve červeného vína asi čtrnáct dní před odjezdem.

Jak do Řecka?

Na vlak i autobus je to trochu daleko, auto nevlastníme. Zpáteční let s nízkonákladovou společností SkyEurope z Prahy do Soluně přišel cca na 4.500,- Kč. S rezervací dříve než čtrnáct dní před odletem by to pravděpodobně vyšlo ještě levněji. Se SkyEurope jsme byli naprosto spokojeni, letadlo luxusní, posádka profesionální a přívětivá. Odlet o pár minut dříve, přílet dokonce o půl hodiny dříve. Jen v letadle se musí platit i za obyčejnou vodu k pití, ale s tím už se u nízkonákladových společností musí počítat.

Jak cestovat po Řecku?

Železniční síť je podstatně řidší než u nás a vlaky nejezdí tak často. S mírným zobecněním se dá říci, že jeden vlak jede ráno a druhý večer. Vlaky jsou ovšem čisté a klimatizované. Řecký osobní vlak je na úrovni našeho vlaku InterCity, ceny odpovídají přibližně našemu zákaznickému jízdnému. Podle naší zkušenosti jezdí vlaky celkem přesně.

Autobusy jezdí téměř všude, jsou luxusní, čisté a klimatizované. Jezdí ale podle plotu. Vyplatí se počkat na zastávce alespoň půl hodiny po plánovaném odjezdu podle jízdního řádu, autobus přijede. Lístek se nekupuje u řidiče, autobus má svého průvodčího, který za Vámi zajde až se pohodlně usadíte. Ceny jsou srovnatelné s našimi.

Jak se v Řecku domluvit?

Nejlépe řecky. Drtivá většina nápisů je psána alfabétou, latinka je vidět jen velmi zřídka. Před cestou se rozhodně vyplatí alfabétu si zopakovat, alespoň pro čtení mezinárodních slov a místopisných názvů. Někteří Řekové znají základy němčiny a angličtiny, ale na hluboké rozhovory to není.

Z cestovního deníku

1. den – Ráno budíček v 1:40, noční přesun tramvají a autobusem na letiště. Cestou se přidává Lenka s Petrem. Boeing 737 společnosti SkyEurope je luxusní, let pohodový, nahlášenou turbulenci jsme ani nepocítili. V Soluni je o poznání tepleji, většinu dne trávíme prohlídkou byzantských kostelů a tváří v tvář řeckému slunci začínáme chápat, že odpolední siesta má své opodstatnění. Večer jedeme vlakem do Kalampaky a za tmy stavíme stan v kempu.

2. den – Druhý den v Řecku trávíme prohlídkou klášterů v Meteoře. Kláštery jsou postaveny na vysokých nepřístupných skalách, dříve byli návštěvníci vytahováni nahoru v sítích. Dnes jsou přes propasti postaveny mosty a ke klášterům zajíždějí autobusy. Skalní komplex je protkán sítí stezek pro kamzíky, kudy turisté nechodí. Jednou takovou stezkou jsme prošli od kláštera Roussanou ke klášteru Agia triada. Bylo to náročné, ale stálo to za to. Večer ještě relaxujeme v bazénu.

3. den – Ráno se přesouváme vlakem do Litochora – osamělá zastávka uprostřed ničeho, na jedné straně moře, na druhé straně majestátní pohoří Olymp. Od zastávky je to do vlastního městečka ještě hodina pěšky. V Litochoru v informačním centru získáváme turistickou mapu Olympu. Výchozí bod do pohoří Olymp – parkoviště Prionia ve výšce 1100 m.n.m. – je vzdáleno ještě 18 km. Podle informací z průvodce tam má jezdit z Litochora autobus, na místě ale zjišťujeme, že tomu tak není. Nakonec si bereme taxi a z Prionie nás čeká tříhodinové stoupání na chatu Refugion A ve výšce 2100 m.n.m., kam dorážíme se setměním. Chvála Petrovi, který nahoru vytáhl bezkonkurenčně nejtěžší batoh.

4. den – Těžké batohy necháváme na chatě a nalehko vystupujeme na vrchol Skolio (2912 m.n.m). Počasí nám přálo, výhledy nádherné. Dlouho zůstáváme nahoře, odpoledne se pomalu vracíme na chatu. Při sestupu vidíme v dálce dvě psovité šelmy, možná vlky nebo zatoulané ovčácké psy. Výstup na Skolio byl pro mě hlavním cílem celé cesty do Řecka.

5. den – Sestupujeme do Prionie a odtud nádherným kaňonem říčky Enippeas do Litochora. Cesta kaňonem byla mnohem náročnější než celý výstup na Skolio. Osm hodin nekonečných serpentin vinoucích se po prudkých svazích kaňonu, stále znovu a znovu nahoru a dolů. Krásné výhledy a nádherná příroda jsou ovšem nezapomenutelným zážitkem. Večer toho máme opravdu plné zuby, přes Litochoro se suneme šnečím tempem, přejíždíme k moři a stan stavíme za úplné tmy v kempu na Olympské riviéře.

6. den – Po sestupu z Olympu sotva chodíme, užíváme si moře, sluníčko, pláže, odpočinek.

7. den – Druhý den na pláži hrozí nudou, ale kupujeme si brýle do vody a rázem je vše jinak. Důkladně studujeme mořské dno, ježky přisáté na kamenech, chaluhy a škeble, sem tam nějakou rybu a dokonce i jednu PET lahev. Odpoledne balíme stany a přejíždíme do místního centra – Leptokarie. Pláže nacpané lidmi, Češi na pláži dlabou luncheon meat s chlebem. Rychle pryč. Večer přejíždíme vlakem do Soluně.

8. den – Po noci strávené v parku a na letišti letíme ráno zpět do Prahy. Řecko nás nezklamalo, stálo by za to vypravit se tam znovu, tentokrát třeba do Athén a na Peloponés.

Milá překvapení:

• veřejné toalety všude zdarma, dokonce i s kvalitním toaletním papírem,
• čistota a pořádek, pohodoví lidé.

Nenaplněná očekávání:

• malá exotika – pohledem z okna vlaku třeba na trati ze Soluně do Athény nepoznáte, že nejedete mezi Brnem a Prahou,
• nenašli jsme ani jeden přístav – Olympská riviéra je pláž od nevidím do nevidím. Kde jsou rybáři rozplétající sítě na palubách pohupujících se bárek?