Slovinsko – Triglavský národní park a pobřeží

V létě 2004 jsme s batohem na zádech procestovali část Slovinska – Triglavský národní park a přímořské pobřeží. Následující archivní článek je krátkou vzpomínkou na desetidenní cestu po neprávem přehlížené zemi u Jadranu.

Slovinsko

Moc pěkná země na jižním okraji Alp. Vysoké krásné hory, průzračná jezera, přátelští lidé. Z impozantního světa vápencových Alp jste za pár hodin na pobřeží Jadranu s výrazně středomořskou atmosférou. Do Slovinska jsme se vydali ve dvou, s batohy na zádech, s touhou slézt vysoké hory a potom relaxovat u moře. Inspirací nám bylo několik obrázků v časopise.

Jak do Slovinska?

Nejsme příznivci dlouhých cest v autobuse, i když to vychází o něco levněji. Nevlastníme takové auto, které by nás do Slovinska bezpečně dovezlo. A letecky je to o dost dražší. Se slovinským Eurodominem, což je jakási sítová jízdenka, opravňující k používání vlaků na určitý počet dnů (dny na sebe nemusí navazovat, lze použít bez příplatku i vlaky vyšší kvality EC, IC atd.), je na rakouských drahách 50% sleva. Ideální spojení je přes Salzburg do Jesenice, odkud je už jen kousek do Triglavského národního parku. Druhou možností je použít Jadran Expres, který odjíždí každý pátek do Splitu a ve Slovinsku zastavuje v Mariboru.

Čím se ve Slovinsku platí?

V létě 2004 byl stále ještě hlavním platidlem Slovinský tolar (SIT). V kempech a horských chatách je samozřejmě možné platit i v Eurech.

Jak se ve Slovinsku domluvit?

Nejspolehlivější je stará dobrá čeština. Slovinština je hodně podobná a s dorozuměním není žádný problém. Stačí do českých slov přidat nějaké to j a mluvíte-li pomalu, domluvíte se. Zvláště psaný text bývá zcela srozumitelný. Lze zkusit i němčinu, v Istrii je často slyšet italština. Jediný člověk, který uměl anglicky, byl majitel kempu v Izole. Nikde jinde jsme s angličtinou neuspěli. Dokonce ani na informacích na hlavním nádraží v Lublani.

Z cestovního deníku

1. den – Po osmnácté hodině nastupujeme do rychlíku směr Linz, hodnotíme váhu batohů a s chutí konzumujeme hromady jídla připraveného starostlivými rodiči. V Linci přestupujeme na rychlík do Salzburgu. Zatím vše vychází podle plánu.

2. den – Na hnusném nádraží v Salzburgu se dozvídáme, že vlak na Jesenici má hodinu zpoždění. Když konečně přijíždí, nedostáváme se dál než k záchodkům. Podobně narvané vlaky snad jezdí jen v pátek odpoledne z Prahy na Českou Třebovou. Rakouské železnice nás rozhodně překvapily. Tři hodiny cesty do Jesenice trávíme urputným slovním fotbalem. Ještě dnes se v noci budím a vymýšlím další slova začínající na A, nebo E. V Jesenici zalézáme do čekárny, natahujeme se na lavičky a na dvě hodiny si konečně pospíme. Ráno nás přivítá nádherným počasím. Přesouváme se vlakem do Bohinjské Bistrice, odkud už pochodujeme pěšky proti proudu horské říčky Sava Bohinjka a poté okolo Bohinjského jezera až do kempu Ukanc. Ještě nezbytná večerní koupel ve studeném jezeře a konečně můžeme jít pořádně spát. První dojem ze Slovinska – čisto, pohoda, nádherná krajina.

3. den – Opět nádherné počasí. Od Bohinjkého jezera (525 m.n.m.) stoupáme ke Koče pri Savici a dále přes opravdu nekonečné serpentiny až nahoru k Domu na Komni (1520). Tam sbíráme síly a pokračujeme po krásné Slovinské transverzále přes planinu Lepa Komna až ke Koče pri Triglavskih Jezerih (1685). Moc pěkná horská chata, dokonce s pitnou vodou, což je v Julských Alpách docela vzácnost.

4. den – Ráno necháváme batohy na chatě a vydáváme se údajně nejkrásnější Slovinskou horskou túrou – Dolinou Triglavských jezer na Zasavskou koču (2071). Nádherné výhledy a pohádková krajina. Úzká dolina se sedmi ledovcovými jezery. Na Zasavské koče se k nám poprvé kazí počasí, je mlha a drobně prší. Obracíme se zpět. Cestou ještě fotíme kamzíky kozorožce, na Koče pri Triglavskih Jezerih vyzvedáváme batohy, jen zázrakem a díly šikovnosti Katky nezapomínáme pasy a vydáváme se opět přes krásnou planinu Lepa Komna na Koču pod Bogatinom (1513). Na cestu se opět počasí umoudří a na chvilku se i ukazuje sluníčko. Ale s příchodem na koču začíná pršet. Na Koče pod Bogatinom není pitná voda. Přicházíme za šera, koča je téměř opuštěná, lidé nejsou úplně příjemní, ve velké noclehárně spíme úplně sami, v noci prší a je bouřka. Ráno si docela oddechneme, že toto strašidelné místo opouštíme.

5. den – Dobré počasí nás zcela opustilo. Ráno přecházíme k zavřenému Domu na Komni (1520), kde se pod lešením schováváme před deštěm. Nakonec nasazujeme pláštěnky a dlouhé serpentiny dolů scházíme za bouřky a hustého lijáku. Sušíme se v Koče pri Savici (653). Pitná voda opět není zdarma k dispozici.

6. den – Dopoledne se počasí trochu vylepšuje. Běžíme do Bohinjské Bistrice na vlak a přes Jesenici a Lublaň se dostáváme do přímořského městečka Koper. Z vlaku vystupujeme nabalení v bundách, batohy plné mokrých věcí. Kolem chodí lidé v tričkách a kraťasech. Bereme autobus do Izoly, stan stavíme v kempu téměř za tmy.

7. den – Teprve v noci jsme mohli plně docenit strategické umístění stanu přímo vedle rušné křižovatky. Po snídani na pobřeží se vydáváme na prohlídku nedalekého městečka Koper. Obdivujeme lodě v přístavu, necháváme na sebe působit jedinečnou atmosféru úzkých uliček benátsky laděného Starého města, koupeme se na pláži (sprchy i luxusní toalety, vstup zdarma). Odpoledne přejíždíme zpět do Izoly, opět prohlížíme sportovní přístav a necháváme se unášet atmosférou tohoto tichého přístavního městečka.

8. den – Ráno se přesouváme do městečka Piran, kde obdivujeme starý rybářský přístav, pozorujeme rybáře rozplétající sítě, procházíme se úzkými, památkově chráněnými uličkami, stoupáme nahoru na hradby a samozřejmě se koupeme v Terstském zálivu. Místní pláž má ale do luxusu pláže v Koperu ještě co dohánět. Moderní lázeňské centrum Portorož nás neláká a z prohlídky ho bez lítosti vynecháváme. Večer sledujeme západ slunce do moře na pláži v Izole.

9. den – Po poslední snídani na molu u moře se s těžkým srdcem vydáváme na cestu domů. Autobusem přejíždíme do Koperu a po několika hodinách čekání vlakem do Lublaně. Tam máme šest hodin času, než pojede další vlak. Ano, vlaků ve Slovinsku jezdí málo a moc na sebe nenavazují. Ale zato jsou čisté, pohodlné a jezdí na čas. Katka obdivuje slušivé uniformy štiplístků. Prohlížíme centrum staré části Lublaně a po setmění sedíme v čekárně na nádraží. Vlak na Salzburg odjíždí přesně o půl dvanácté.

10. den – Až na Slovinsko-Rakouské hranice vše v pořádku. Potom vlak nabírá hodinu zpoždění, přípoj v Salzburku nám samozřejmě ujíždí a čeká nás trochu komplikovanější cesta přes Linz, Summerau (okořeněná výlukou, vlak v Summerau naštěstí počkal), České Budějovice a konečně i Prahu. V Praze se rozcházíme unavení, ale spokojení. Stálo to za to.

Užitečné odkazy

http://www.slo-zeleznice.si – elektronické jízdní řády Slovinské železnice

http://www.slovenia-tourism.si – oficiální průvodce Slovinskem, kde můžete nalézt adresy a ceny kempů atd.

Užitečná literatura

Slovinsko – Výborný průvodce z edice “Marco Polo” ze kterého jsme čerpali mnoho inspirace zejména při návštěvách přímořských městeček. Doplněn velmi užitečným cestovním atlasem.

Slovinsko – Faktograficky založený průvodce z edice “Globus”. Užitečné jsou zejména četné mapky měst.

Istrie – Česká mutace cestovní příručky “Nelles” užitečná pro podrobnější informace o Slovinském pobřeží.

Slovinské a Chorvatské hory – Vynikající kniha s podrobným popisem jednotlivých horských túr.

Julské Alpy východ – Turistická mapa 1:50 000. Naprostá nezbytnost pro všechny, kdo to s turistikou v Triglavském národním parku myslí vážně.