Pěšky na Ještěd: Okruh po lesích a skalních vyhlídkách

Na vrchol Ještěd, známý především ikonickou stavbou televizního vysílače, jsem si vyšlápl v prima společnosti starší dcery Klárky. Mladší Terezka ležela doma se zlomenou nohou. A protože na samotný Ještěd by to bylo moc krátké a jednoduché, obešli jsme ještě řadu blízkých skalních vyhlídek.

Auto jsme nechali na centrálním parkovišti pod Ski areálem. V létě a v pracovní den to tam bylo navzdory hezkému počasí naprosto opuštěné. A ačkoliv se naše trasa několikrát křížila s traily bikeparku, za necelé dvě hodiny stoupání k parkovišti Ještědka jsme nepotkali vůbec nikoho.

Od parkoviště Ještědka k vrcholu obvyklý šrumec dam na vysokých podpatcích, parkoviště u Hotelu Ještěd bylo kompletně plné, takže posledních pár set metrů museli všichni pěšky. Nahoře jsme se moc nezdrželi, jen rychlá svačina a pryč. Ale stačilo odbočit z trasy vedoucí na nejbližší parkoviště a rázem bylo v lese opět liduprázdno.

Na svazích Ještědu (NS Terasy Ještědu) je řada skal. Snad nejatraktivnější je Červený kámen, vrchol je zpřístupněn ocelovým schodištěm a zajištěn zábradlím. Z Červeného kamene je výhled nejen daleko do kraje, ale i na samotný Ještěd. Za malou zacházku určitě stojí i Kamenná vrata – zhruba dvacetimetrový monolit s průchozím skalním oknem.

Na parkovišti Výpřež jsme měli ještě dost sil, tak jsme si přidali okruh přes Dánské kameny a sedlo pod Černou horou. Ale spíš než o vyhlídky šlo o to ujít pár kilometrů navíc. Pak už jsme sešli kolem trosek staré sáňkařské dráhy dolů do Liberce/Horního Hanychova.

Na kamenité cestě na kraji lesa hodila Klárka tygra, rozervala si kalhoty a rozrazila koleno. Bylo z toho dost krve. Ale Klárka úplně v pohodě. Drsná holka. Pro příště si dělám poznámku, že i na krátké výlety se možná vyplatí nosit alespoň základní lékárničku.