Na sněžnicích v Orlických horách

Jako kluk jsem s oblibou čítával dobrodružné knihy z dalekého severu. Příběhy plné drsné romantiky zamrzlého Yukonu, divoké zvěře a lovců kožešin. A chtěl jsem si taky zkusit chodit na sněžnicích po hlubokých lesích a zasněžených pláních.

Naštěstí není nutné cestovat až do Kanady. Moderní sněžnice se dají snadno vypůjčit (např. v pardubickém Hudy.cz se zákaznickou kartou za lidových 80 Kč na den) a v blízkých Orlických horách je solidních cca 80 cm sněhu.

Půjčil jsem si sněžnice TSL Outdoor 325. Pokud máte, stejně jako já, moderní sněžnice v rukou poprvé, doporučuji prohlédnout si a vyzkoušet všechny technické vychytávky doma v teple. Vyzkoušel jsem, nastavil na svoji velikost bot a vyrazil do hor.

Sněžnice TSL Outdoor 325

V Deštném je -6°C. Trasu jsem naplánoval jen velmi hrubě, výhradně po letních cestách, úzkostlivě se vyhýbám rolbou upraveným trasám pro běžkaře. Z Deštného ostře stoupá modrá letní cesta směrem na Šerlišský mlýn. Sněžnice nasazuji nad prudkým svahem nad Deštným.

Sníh je umrzlý, jde se výborně, na většině míst sněžnice vůbec neprolomí ledovou krustu. Je to snazší než jsem čekal. Chůze je celkem přirozená, nejlépe se jde po neporušeném sněhu, stranou od rozdupaných cest.

Zimní krajina Orlických hor

Jsem okouzlen naprostou svobodou pohybu na sněžnicích. Toulám se po lesích a stopy sdílím s lesní zvěří. Jen plastový rám sněžnic dělá v při kontaktu s ledovou krustou kravál, takže všechno živé předem mnou utíká.

Tak v pohodě obejdu asi 15 km okruh kolem Šerlišského mlýna a Černého kříže. Cestou nepotkám nikoho, jen několikrát narazím na sloní stopy, před několika dny tu zjevně na sněžnicích někdo chodil.

Oproti spěchu na běžkách je chůze na sněžnicích mnohem víc o svobodě a možnosti prozkoumat ta nejzapadlejší místa v krajině. Prodírat se čtyřiceti centimetry čerstvého prašanu by určitě byla větší dřina, ale na umrzlém sněhu je to naprostá pohoda.

Srub u Sedloňovského Černého kříže