Sáňkařská cesta na Černé hoře
Po černohorské sáňkařské cestě se vozilo dřevo nebo seno z Černé hory už před více než 100 lety. Na tehdejší velké dřevěné saně, rohačky, se připevňovaly zvonky a snad odtud pochází známý místní název – Zvonková cesta. V roce 1900 se tu dokonce konaly první sáňkařské závody. Tenkrát ale borci museli vynést sáně nahoru na zádech a to je dřina na několik hodin. Dnes je to snazší, až nahoru se dostanete pohodlnou kabinkovou lanovkou.
Moc mě mrzí, že mě nenapadlo na náš rodinný sáňkařský sjezd Černé hory zvonky přibalit. Mělo by to styl. Malé saně jsme si půjčili v půjčovně SkiResort Live přímo v dolní stanici kabinkové lanovky Černohorský Express. Saně nelze předem rezervovat, ale mají jich dostatek. Dokonce i při kombinaci krásného víkendu a pražských jarních prázdnin. Minimální půjčovné (1 den) činí 250,- Kč, což při pořizovací ceně saní někde okolo tisícovky vůbec není špatný byznys. Jedna jízda lanovkou nahoru přijde rodinu (2 + 2) na 680,- Kč. Držte si peněženky, jedeme z kopce. Vlastně do kopce, z kopce dolů je to na saních zadarmo.
Sokolská bouda pod vrcholem Černé hory už přes dvacet let chátrá. Je to velká škoda, stavba stojí na nádherném místě. Zašli jsme se podívat i na samotný vrchol k televiznímu vysílači. A pak už nás čekal dlouhý sjezd po Zvonkové cestě dolů do Janských Lázní. A byla to paráda. Trasa několikrát kříží místní červené a černé sjezdovky. V takových místech je třeba zastavit a sjezdovky opatrně přejít. Je to vítané přerušení a vlastně i odpočinek, protože když se to nebojíte pustit svižně dolů, je zvládnutí a brzdění saní překvapivě fyzicky náročné.
Černohorská sáňkařská cesta má 3,5 km. Užil jsem si každý metr a dole byl docela unavený. Další cesta nahoru by nás stála 680,- Kč, takže jsme naštěstí nemuseli moc přemýšlet, jestli máme sílu si to projet znovu. Ještě jsme se šli podívat na blízkou Stezku korunami stromů, ale to už bylo zklamání. Máte-li děti, nebo alespoň kousek dětské duše, tak Zvonkovou cestu určitě zkuste. A saně vezměte pokud možno vlastní.