Půjčovna Venkohled – příběh našeho podnikatelského neúspěchu
Po čtyřech letech jsme ukončili provoz rodinné půjčovny karavanu a outdoorového vybavení. Původní představa byla malou rodinnou půjčovnu postupně rozvíjet, k jednomu karavanu pořídit několik dalších, rozšířit sortiment o další letní i zimní outdoorové vybavení a postupně překlápět ryze volnočasovou aktivitu v něco víc. To se nám ale bohužel nepodařilo. Proč?
Půjčovna je sezónní byznys
Obsluha každé jedné výpůjčky karavanu nám zabrala zhruba 10 hodin práce (komunikace, příprava karavanu, předání a zaučení obsluhy, převzetí, úklid). Do toho nepočítáme čas na relativně časté opravy, protože v karavanech se něco rozbíjí prakticky pořád. O letních prázdninách jsme nevěděli kam dřív skočit. Žádné volné víkendy, často jsme si museli brát volno z práce. V polovině září rázem konec, podzimní výpůjčky jen velmi vzácně, na jaře občas nějaký rybář, od poloviny června zase blázinec. Půjčování karavanů je sezónní byznys. Kdybychom pořídili několik dalších karavanů, asi nás to přes léto uživí. Ale co zbytek roku?
Půjčovat lodě nebo paddleboardy? Super, ale jedině přímo u vody
Zatímco o karavan byl takový zájem, že jsme v létě museli hodně zájemců odmítat, další letní outdoorové vybavení se nechytlo. Paddleboardy si od nás půjčilo jen pár známých (ač jsme měli mnohem výhodnější ceny než konkurence u nejrůznějších přehrad). Zvažovali jsme nákup nafukovacích kanoí a kajaků, ale pravděpodobně by to dopadlo stejně. Nemáte-li pobočku přímo u vody, loď nebo paddleboard si půjčí jen málokdo.
Drobné zimní vybavení si nepůjčil nikdo. V zimě má smysl asi jen bohatá nabídka dětských lyží a jejich servisu. Lyžaři jsme ale poměrně špatní, takže do lyží jsme se pouštět nechtěli. Opět, mít pobočku přímo u sáňkařské dráhy v Janských Lázních, situace by byla jiná.
Chtěli jsme to dělat dobře, možná až moc
Snažili jsme se to dělat co nejlépe a prozákaznicky. Nabídli jsme velmi rozumné ceny, nadstandardní vybavení a nadmíru přátelské storno podmínky.
Zákazníci se k nám pravidelně vraceli, z toho jsme měli radost. Ale taky stres. S jedním karavanem je to na hraně. Letní výpůjčky na sebe navazovaly jedna za druhou, většinou s jednodenní přestávkou na přípravu. Pří větším poškození nebo poruše karavanu (a to se stane velmi snadno, sami jsme to dvakrát zažili) bychom lidem museli rušit dovolenou. To byla noční můra každé letní sezóny.
Čeho jsme se zbytečně báli
Chceš-li o něco přijít, tak to půjč. Původní obavy, že nám lidé karavan zničí, se naštěstí nenaplnily. Zaměřili jsme se na rodiny s malými dětmi a v naprosté většině případů jsme potkali moc prima lidi.
Závěrečná ekonomická bilance
Závěrečná ekonomická bilance nedopadla moc vesele. Po odečtení nákupní a prodejní ceny karavanu, započítání poměrně drahého havarijního pojištění v režimu půjčovna a odečtení všech nákladů na náhradní díly, jsme se dostali k čistému zisku cca 15 tis. Kč za sezónu. Přepočteno na hodinu práce to sice není mzda dělnice v textilní fabrice v Dháce, ale šikovná brigádnice v Lidlu si pravděpodobně vydělá víc.
Hodně jsme se naučili
Chvilku jsme přemýšleli o rozšíření služeb, o malém krámku se základním karavanovým vybavením, dovozu karavanů ze zahraničí, jejich servisu a prodeji. Nakonec mi ale došlo, že to prostě nechci dělat.
Prostor na trhu v oblasti karavanů asi je. Zvlášť pro šikovné lidi, kteří si, stejně jako my, zvládnout udělat všechno sami (web a marketing, účetnictví, servis). První rezervace letních výpůjček jsme vybavovali už v prosinci, karavan se nám pak podařilo prodat ještě ten den, kdy jsme vystavili inzerát.
Nelituji ani jedné minuty věnované Půjčovně. Hodně jsme se o karavanech naučili a teď se hlavně těšíme na léto, ve kterém budeme mít víc času na naše vlastní dobrodružství. S karavanem nekončíme, vyměnili jsme starší Caravelair Antares 546 za zánovní Hobby De Luxe 490 KMF. Půjčovat už ho ale nebudeme.