První boxerský trénink

V posledních měsících mě postihla tréninková krize. Více či méně pravidelně jsem chodil běhat, občas zašel do fitka nebo do bazénu. Ale chyběl mi progres a především motivace. Potřeboval jsem změnu.

Box je známý svou všestrannou sportovní přípravou zaměřenou na sílu, rychlost i vytrvalost. Navíc, umět v případě potřeby rozdat (a přijmout) nějakou tu ránu, se může hodit. Proč tedy nezkusit boxerský trénink?

Pokud o něčem podobném také uvažujete, možná se vám bude hodit následující krátký report.

Asi jsem nezvolil úplně nejvhodnější oddíl, všichni tu dělají box na soutěžní úrovni a tak je šatna plná historek o přeražené čelisti z nedávného zápasu. Já už jsem starej pes bez sportovních ambic. Ale atmosféra je přátelská a pohodová.

Začínáme běháním, skákáním a protahováním. Chybí mi síla a výbušnost, v rychlých kombinacích kliků s výskokem viditelně zaostávám. Ale mám něco naběháno, takže úvodní rozcvičku jakž takž zvládám.

Zatímco ostatní zamíří k nácvikům technik, trenér si mě bere stranou a ukazuje mi boxerský postoj, pohyb na nohou a základní údery. Procvičuji jednotlivé údery i první kombinace. Trenér občas přijde zkorigovat chyby a zařadí posilování, hlavně na břicho a střed těla. To už ze mě pot teče proudem a u statických cviků se klepu jak ratlík.

V koutě tělocvičny se pro mě najdou staré rukavice a jdu si zkoušet údery na boxerský pytel. Kluci se mezitím pustili do spárování. Po očku sleduji, co se děje v ringu. Lítají tam pořádné rány. Takovou pecku chytit, tak se tiše odplazím pojít do nejbližšího křoví.

Závěrečné posilování je krizové, naplno se projevuje nedostatečná fyzička. Kliky, dřepy, cviky na břicho a zase kliky. Tričko bych mohl ždímat a odcvičím sotva třetinu toho co ostatní.

V příštích dvou dnech mám problémy zvednout sklenici s vodou a bolí mě i svaly, o kterých jsem dosud neměl ani tušení. Ale za pět dnů si jdu pro další nášup.