Výlet okolo Poděbrad

Poděbradský zámek stojí na břehu řeky Labe na místě starého kamenného hradu. Hrad nechal zbudovat Přemysl Otakar II., jeden z největších českých králů. Železný a zlatý panovník byl nakonec za nikdy nevyjasněných okolností zlynčován po prohrané bitvě na Moravském poli. Hrad po něm ale zůstal. Počátkem dvacátého století byl na nádvoří navrtán minerální pramen a dnes jsou Poděbrady známé především jako klidné lázeňské město.

A právě na nádvoří zámku jsme svůj výlet kolem Poděbrad začali. Samotný zámek byl uzavřený a na nádvoří nic moc k vidění není. Pandemie čínské chřipky uzavřela dokonce i minerální prameny. Zato na poděbradské lázeňské promenádě se procházely davy lidí, covid necovid. Moc jsme se tam nezdrželi a rychle zmizeli do přírody.

Nejprve podél starého labského ramene Skupice, napájeného stejnojmenným potokem sbírajícím vodu z nedalekých bažin. Je tam moc hezky a oproti lázeňské promenádě liduprázdno.

Poté přes lávku pro pěší přes Labe, chvilku podél řeky a zanedlouho jsme se zanořili do lesa. Tato část našeho okruhu kolem Poděbrad vedla zcela mimo jakékoli cesty, divočinou místních lesů. Podle Mapy.cz tam nějaká pěšina vést měla, ale ve skutečnosti po ní nebylo ani stopy. Prodírali jsme se hustým porostem, vyhýbali se bažinám a oraništím rozrytým od divokých prasat. Holky si nečekané dobrodružství užívaly. Skupinu uzavírala Katka se psem, zlověstně skřípajíc zuby. Katka skřípala, pes ne. Ten skřípe zuby jen když mezi nimi má flákotu masa. A vlastně ani potom ne, většinou ji polyká celou. Soudě podle stop musely být divočáci všude kolem. Ale nám se neukázali. To skřípání zubů je muselo odradit.

V bažinách jsme se neutopili. Zhruba po dvaceti minutách jsme našli cestu, která nás dovedla k poděbradským písníkům. A odtud už byl jen kousek k areálu koupaliště a zdymadlu, přes které jsme se dostali zpět k zámku. Před návratem do civilizace ovšem bylo ještě nutné důkladně si očistit boty od bláta, Poděbrady jsou přeci jen lázeňské město.