Plachtění na Orlíku

Už dvakrát jsme se vypravili plachtit na poměrně vzdálené Lipno, kde by měly panovat ideální jachtařské podmínky a dvakrát jsme se celý den plácali v naprostém bezvětří. Zařekl jsem se, že příští loď budu rezervovat až na poslední chvíli, podle aktuální předpovědi větru. Pronajímatelé plachetnic na Lipně tohle bohužel neumožňují, proto jsme tentokrát vyrazili na Orlík.

Hacjacht manželů Hacmacových na rozdíl od lipenského Noe’s sailing nabízí on-line zobrazení obsazenosti lodí a možnost rezervace na poslední chvíli. V úterý v poledne jsem zavolal paní Hacmacové a ve středu ráno už jsme na molu v Marině Orlík přebírali pěknou sportovní kajutovou plachetnici Dehler Varianta 65. Kéž by to takhle fungovalo i jinde.

Plachetnice Dehler Varianta 65

Předpověď slibovala mírný vítr, ideální pro učení plachtění. Na Orlíku nás ale přivítalo naprosté bezvětří. Opět. Nehnul se ani lístek a voda byla jako olej. Na motor jsme vyjeli z přístavu a pod Žďákovským mostem jen tak pro formu vytáhli plachty. Pak jsme asi dvě hodiny stáli na místě a přemýšleli co dál s tímhle drahým koníčkem.

Téměř bezvětří, pohoda na palubě i v podpalubí

Foukat začalo naprosto znenadání. Vlastně jsme právě obědvali. Do plachet se opřel vítr, loď se prudce naklonila a rázem jsme měli plné ruce práce. Začali jsme křižovat proti čerstvému větru, nepřipravení, nezkušení a nesehraní. Ráhno hlavní plachty nám při obrátkách létalo těsně nad hlavami, loď se hodně nakláněla a mladší dcera Terezka se začala bát. Starší Klárka si tohle nečekané dobrodružství viditelně užívala.

Vítr si na úzkém Orlíku dělal co chtěl. Všelijak se točil a v nečekaných momentech utichal. Do toho začal čilý provoz dalších plachetnic, motorových člunů, skútrů a vyhlídkových parníků. V jeden okamžik naráz přestalo foukat a zůstali jsme trčet se zplihlými plachtami přímo v trase velkého parníku. Zatímco jsem se zoufale snažil nastartovat motor, parník mě povzbuzoval zuřivým houkáním. Co jsem měl asi jako dělat? Vzít do zubů kotvu, zapřáhnout se jako delfín a sám neovladatelnou loď odtáhnout? Byla to horká chvilka.

Nakonec jsme se trochu sehráli a jakž takž doplachtili na dohled k přístavu. A aby s námi Terezka chtěla na loď i příště, poslední hodinku jsme jezdili jen tak na pohodu na motor.

Molo Marina Orlík

Večer jsme se ještě šli podívat na hrad Zvíkov na ostrohu nad soutokem Vltavy s Otavou. Moc pěkný a rozsáhlý areál, za soumraku takřka liduprázdný, s řadou hezkých výhledů na romantická údolí obou řek. Druhý den nás pak čekal nedaleký zážitkový park Zeměráj.

A co dál? Plachtění byl vždy můj velký sen. Mám obrovské štěstí na báječnou manželku Katku, která mě na prvních jachtařských pokusech věrně doprovází. Bohužel ale bydlíme v lokalitě, odkud je ke každé vhodné vodní nádrži strašně daleko. Kombinace velkých vzdáleností, celkem drahých pronájmů a loterie s počasím a činí z plachtění poměrně nákladnou a časově náročnou zálibu. Možná si zkusíme zaplatit nějaký jednodenní kurz, protože jako naprostí samouci si nejsme moc jistí. A s dětmi na palubě se nechceme dopouštět žádných zásadních a nebezpečných chyb. Případně zvážíme získání průkazu VMP, který by nám otevřel cestu k pronájmu větších lodí, na kterých by celá rodina mohla pohodlně přenocovat.