Nové letiště v Istanbulu

Minulý týden jsem letěl z Prahy do Káhiry a při pětihodinovém čekání na přípoj v Istanbulu jsem měl spousty času na prohlídku tamního nového letištního terminálu. Jasně, trčet pět hodin na letišti je většinou zážitek srovnatelný snad jen s návštěvou proktologické ambulance, ale v bývalém Cařihradu to nakonec nebylo tak zlé.

Nové letiště v Istanbulu bylo s velkou pompou spuštěno do provozu v dubnu 2019. Současná kapacita je 90 milionů cestujících za rok a do deseti let má být navýšena na 200 milionů cestujících. Pokud se bude Turkům dařit alespoň z poloviny tak dobře jak plánují, stane se Istanbul Airport největším letištěm světa.

Opozice a některá média poukazují na to, že během stavby letiště zahynuly na čtyři stovky dělníků. Oficiální média podporující Tureckého prezidenta Erdogana jsou v uvádění počtu mrtvých zdrženlivější. Každopádně se pracovalo v otřesných podmínkách a pod velkým tlakem na dodržení termínů. Viděl jsem pár staveb v rozvojových zemích a jejich bezpečnostní standardy a obecná neúcta k lidskému životu jsou opravdu skličující.

Půdorysem nové Istanbulské letiště připomíná hendikepovanou chobotnici. Z obrovského centrálního terminálu vyrůstají chapadla s východy k letadlům. Koncept jednoho terminálu je mi mnohem sympatičtější, než několik terminálů s vlakovým spojením, jako je tomu např. v „konkurenční“ Dubaji.

Obrovský hlavní terminál je na první pohled krásný, má zajímavě tvarovaný strop a ve dne se v něm mísí denní a umělé světlo. Z prosklených stěn terminálu i jednotlivých chapadel lze pozorovat cvrkot na letištní dráze. A je na co koukat.

Druhý pohled přináší určité zklamání. Tým těch nejlepších architektů a stavebních inženýrů, operujících s rozpočtem osm set deset miliard korun (arabskými číslicemi  810 000 000 000,- Kč), postavil … další obchoďák. Ano, hlavní terminál je jen obrovská nákupní galerie, bez špetky čehokoli originálního.

Letiště je ve všech koutech v podstatě stejné. Ve všech duty free obchodech mají to samé – cukrovinky, cetky, elektroniku, parfémy, šperky a luxusní oblečení. Všude po světě je to totéž a stejná otrava. Navíc chybí zeleň, zelené jsou snad jen turecké korále v obchodech. Na toaletách není pitná voda a fontánky tu nejsou. Malá plastová lahev vody se v automatu prodává za 6 €.

Na letišti je dostupná WiFi nabízející jednu hodinu internetu zdarma. S povinnou registrací ale nemá smysl se ani obtěžovat, připojení je tak pomalé, že než odešlete mail, stihnete vycvičit a poslat poštovního holuba. Než se trápit s čekáním na připojení, je lepší si zasportovat.

Dojít z jednoho východu přes obrovský hlavní terminál k jinému východu je totiž regulérní turistika. Měl bych tip pro asijské aerolinky, které se snaží cestující rozmazlovat nejrůznějšími malými dárky. Vedle špuntů do uší a zubních kartáčků by lidé mohli po přistání v Istanbulu vyfasovat turistické boty. Cestující v první třídě a držitelé zlatých a platinových věrnostních karet by dostali kvalitní lehké běžecké boty. Při půlhodinovém běhu přes letiště na přípoj by je ocenili.

Nové letiště v Istanbulu je přehledné a pohodlné. K dispozici je dostatek míst k sezení i klidnějších zákoutí, kam je možné se zašít a zkusit alespoň pár hodin spát. Osobně ale postrádám nějaký výrazný a originální prvek.

2 thoughts on “Nové letiště v Istanbulu

    1. Miloš Němec Autor článku

      Co si matně vzpomínám, tak na WC pitná voda nebyla. Alespoň tedy podle cedulek. Ale jistý si nejsem, už to bude tři čtvrtě roku.

Napsat komentář: Voda Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *