S dětmi na skálu Prosíčka a hrad Štarkov

Na impozantní skálu Prosíčka a skalní hrad Štarkov jsme se vypravili s dětmi a s bruselským grifonkem Philem. Naplánovali jsme zhruba jedenáctikilometrový okruh z městyse Jimramov. GPS tracker pak naměřil trasu zhruba o dva kilometry delší.

Cesty často vedou přes travnaté louky. Ale už se tam můžete bez obav vydat, všechna klíšťata vysbíral Phil. A my si příště přibalíme repelent.

Z Jimramova cesta takřka bez ustání stoupá až k úpatí skály Prosíčka. Na vrcholek sedmnáct metru vysokého skalního masivu vede lanovým zábradlím zajištěná pěšina. Výstup vyžaduje pevný krok, za deště nebo náledí by se mi tam nechtělo. Vrcholová plošina je osazena dřevěným křížem, člověk se cítí pomalu jako v Alpách. Phil se s námi nahoru nepodíval, leda bych ho tam vynesl v zubech.

Skála Prosíčka

O několik kilometrů dál jsme stanuli na úpatí kopce Štarkov, na jehož skalnatém vrcholu leží stejnojmenný hrad. Cesta vzhůru je překvapivě obtížná, náš Phil má tělesnou konstituci lehce podvyživeného zajíce a přes některé vysoké kamenné schody jsme mu museli pomáhat.

Hrad Štarkov je od 15. století opuštěný. Vyplatí se pečlivě prozkoumat rozvaliny, protože nejatraktivnější místo, branka v úzké skalní průrvě, není z turistické cesty vůbec vidět.

Hrad Štarkov

Od hradu jsme se pak vrátili zpět do údolí řeky Fryšávky. Cestou přes zemědělské osady jsme natrhali něco planých třešní. Když Phil rozhrnul čumákem vysokou trávu a náhle se před ním zjevila překvapená tlama velkého bílého telete, s respektem vycouval. Na slepice si ale troufá, hrdina.

Cestou do Jimramova jsme se ještě zastavili u Lesní studánky. Příště s sebou do lesa ke studánce musím přibalit vlastní plecháček.