Pivnická rokle, kousek divočiny poblíž Toulovcových maštalí

V dnešní civilizované době se stává čím dál atraktivnější návštěva pravé nefalšované divočiny. Míst, kde nejsou žádné chodníčky se zábradlím a kde jde chvílemi tak trochu o kejhák. Třeba zamrzlé kanadské tundry, bezejmenných vrcholů v jihoamerických Andách, běhu s býky ulicemi Pamplony, nebo výprodeje mléka v Kauflandu.

Pivnická rokle je pískovcový kaňon kousek od Zderazi, v mikroregionu obcí Toulovcovy maštale. Úzkou a divokou roklí žádná turistická značka nevede. Ze žluté značky ze Zderazi do Dolan je ale značena odbočka. Pak už stačí jen překonat lán dvoumetrových kopřiv, zpočátku širší rokle se rychle začne svírat a malé dobrodružství mezi pískovcovými skalami může začít.

Do Pivnice jsme vydali s Katkou a měli jsme štěstí na dobré počasí. Pokud jen trochu zaprší, je kaňon suchou nohou neprůchodný. A v případě nenadálého prudšího deště hrozí odplavení až do Novohradky.

Zhruba ve dvou třetinách cesty se kaňon rozděluje. Z kraje pravé části se nachází zajímavá pískovcová jeskyně. Dva sotva metrové průlezy vedou do prostorného, zhruba 4 m vysokého dómu, odkud pak lze prolézt do dalších menších prostor. Pokud si tam ale dáte svačinu, pak hrozí, že už neprolezete zpět.

My se vydali na podrobnější průzkum levé části kaňonu. Pohodlnou chůzi po písku vystřídalo škrábání po skalách a kluzkých trouchnivějících kmenech. Dříve prý bývaly v Pivnické rokli improvizované dřevěné žebříky. Už tam nejsou. Vzala je voda, čas, nebo čert. Pokud tedy chcete, stejně jako my, projít roklí až na samotný konec a vylézt ven, nechte raději děti doma. Závěrečné metry mohou být trochu nebezpečné.

Ale stojí to za to. Pivnická rokle má sice na délku sotva kilometr, nabízí ale možná větší zážitek, než celý blízký skalní komplex Toulovcovy maštale.