Desátý boxerský trénink

Psal jsem na Venkohledu o prvním i pátém boxerském tréninku. Než jsem se ale dopracoval k desátému, musel jsem si dát na dva týdny nucenou přestávku.

Zranění

Zvedák na spodek. Neviděl jsem ho a nestihl se krýt. Asi po týdnu bolestí jsem s podezřením na zlomené žebro vyrazil na úrazovou chirurgii. Čekal mě rentgen žeber a plic a jako bonus i ultrazvuk břicha pro vyloučení poranění sleziny. Naštěstí se ukázalo, že žebra jsou jen pohmožděná.

Takže lokty u těla. Hýbat se. A pořád kolem sebe koukat.

Vybavení

Svoji skromnou výbavu jsem rozšířil o levné koženkové boxerské rukavice. Nejsou určeny pro boxování do boxovacího pytle, takže počítám s kratší životností. Moji váhové kategorii odpovídají desetiuncové rukavice, ale nesehnal jsem žádné, do kterých bych své velké tlapy nacpal. Takže nakonec mám čtrnáctiuncové. Do zápasu se nechystám, takže je to jedno. Rukavice jsou pohodlné a zatím drží.

Sparing

Začal jsem s lehkým sparingem. Kolegové mě samozřejmě šetří, střední dobu přežití v ringu bych jinak odhadoval zhruba na 3 vteřiny.

Sparingy jsou pro mě zatím pekelně těžké. Všechno, co jsem jen pár minut předtím dokola zkoušel v rámci nácviků, se ve stresu a fyzické zátěži “ostrého boxu” okamžitě vypaří a dělám jednu hloupost za druhou.

Ale určité pokroky to jsou. Udržím dvojitý kryt. Sice děravý jak cedník, ale udržím. Problém je, že jsem ztuhlý. Nestíhám reagovat, nestíhám srážet, uhýbat, ani vracet. Takže hlavní úkol pro následující týdny bude uvolnit se a zrychlit.

A taky zlepšit fyzičku, protože stačí pár minut sparingu a jsem kompletně na odpis.

Aktualizace: Absolvoval jsem další zhruba dvě desítky boxerských tréninků. Za zmínku stojí trochu ostřejší sparingy a první modřiny v obličeji. A taky obnovení poranění žeber. Box je zkrátka tvrdý sport. Vleklý zánět šlach v pravém lokti pak moje boxování na dlouhou dobu přerušil. Ale až se dám fyzicky dohromady, zase se do tělocvičny vrátím.